Kdo z vás by nechtěl plout rájem a navíc daňovým? Naší partě všehoschopných mořeplavců se to podařilo na konci loňského roku. Na Sv.Mikuláše jsme přistáli na St. Maarten, holandské části ostrova a připraveným transferem přejeli do útulného hotýlku v Marigot Bay ve francouzské části dvojnárodnostního ostrova.
Další den jsme se stejným mikrobusem přemístili do naší domovské maríny OYSTER POND na východní straně ostrova, abychom se odpoledne nalodili na katamarán Lagoon 440, náš domov pro příští dva týdny. Technickým popisem katamaránu nebudu zdržovat, pouze zmíním, že měl na palubě vlastní generátor na výrobu proudu a každá kajuta svojí klimatizaci. Po zásobení lodi jsme bez milosti využili happy hours v jachtařském baru. V baru jsme se pečlivě aklimatizovali a tělo přetáčeli na pětihodinový časový posun, až nás dostihla karibská noc.
Hned po ránu se kapitán vydal na povinný briefing, který spočíval ve velmi podrobném varování před možnými katastrofami naší příští plavby. Charterová společnost Sunsail je velmi opatrná, ale i přesto jsme dostali písemný souhlas k dobytí Britských Panenských Ostrovů. Spolu s mnoha vymezeními naší plavby, jako nevplouvat do soustroví za tmy, či se přiblížit Sabě a podobně.
Po nezbytných vyplouvacích ceremoniálech jsme bez otálení opustili francouzsko- holandskou marínu a vypluli směr BVI. K vyplutí nám marína poskytla doprovod, možná zbytečný, ale když to chtějí... BVI je obecně používaný název pro Britské Panenské Ostrovy, budeme ho tedy používat také.
K večeru, po křižování ve větru a částečně na motor, jsme po uplutí prvních 22Nm vpluli do Road Bay na ostrově Anquilla.
Ostrov se sice osamostatnil, ale Anglie samostatnost neuznala a bylo nutné se odbavit pro BVI. Odbava byla příjemná a usměvavá, jako ostatně všechny mladé dívky, které nás v Karibiku potkaly. Za odbavení a jednodenní permit na Prickley Pear Cays a Sandy Island jsme zaplatili 75,-USD. Odpolední výlet na uvedené ostrovy byl nádherný, právem jsou tyto ostrovy označovány Tobago Cays severu. Ostrůvky jsou navigačně náročné a my jsme si sami objevili mezi korálovými útesy Křepelkův průplav.
Za svítání, jak je v Karibiku po celý rok zvykem, tedy v šest hodin, vyplouváme čistým západním směrem na BVI. Vítr je příznivý, pasat NE, 20 uzlů. Tento vítr ale během dne stále zesiluje, až se občas přehoupne přes 35 uzlů. Až pětimetrové vlnky se naštěstí drží za zádí a my jim celý den úspěšně unikáme. Čemu ale ne, jsou bouře, které nás dohánějí a přechází přes nás. Jedna za druhou. Dokonce se chvíli ocitáme mezi třemi kolem nás, ale trefí nás pouze jedna. K večeru silný vítr lehá a my ještě za pološera po uplutí 90Nm a 12ti hodinové plavbě vplouváme do soustroví BVI.
Triumfálně pod napnutými plachtami volíme vniknutí do laguny přímou, ale zakázanou cestou kolem skalisek Blinders. Snad v překladu klapky na oči. Dlouho je marně v příboji vyhlížíme, přesto je ale objevíme a bezpečně míjíme. A jsme v klidu soustroví BVI. Už za tmy se uvazujeme na bóji u ostrova Virgin Gorda v zátoce St. Thomas Bay. Po vyčerpávající plavbě a po čtyřech lahvích vína kapitán zpozoruje, že nejsme uvázáni na bóji, ale jsme unášeni na skaliska. Nepozornost napravena a dokončujeme připlouvací rituál. Noční přeháňka kapitána nevzbudí, zato spolubydlící Pepa ano.
Ráno laskavostí ,,dinghového,, Dalibora spěcháme na ostrov, provést imigration and customs. Vyplňování formulářů a nikam nespěchající úředníci nás stojí dvě hodiny. Když ale vidím celníka, jak ho vyčerpá devět razítek do našich pasů, jak si otře čelo a něco nesrozumitelného drtí mezi zuby, jsem rád, že vše proběhlo jak má a máme požehnání úřadů.
Za provedené úkony několika úředníků platíme 340,- US včetně permitu na BVI. Americký dolar je na ostrovech oficiální měna. BVI jsou zámořské území Spojeného království a zahrnují přes 50 malých karibských ostrovů, 15 stále obydlených. Objeveny v roce 1493 kolegou Kolumbusem a to jen proto, že se narodil dřív než my. Jsme odbaveni in and out, tedy ok. V maríně doplníme zásoby rumu a koktejly na baru nás vítají v pozemském ráji.
Odpoledne absolvujeme dvouhodinovou okružní jízdu po Virgin Gordě. Na noc zůstáváme uvázáni na bezplatné bójce v zátoce. Systém vázacích bójek je téměř všude v soustroví a to v potřebné hustotě. Někdy jsme je ani nespočítali, bylo jich třeba ke stovce. Většinou je na nich napsán pokyn, abyste se při větru o síle více jak 45 uzlů odvázali a poradili si jinak. Jakým způsobem ale se neuvádí. V soustroví je také několik dostatečně vybavených marín.
Další krásné ráno, skáčeme rituálně do vody. Pro želvy není pomalu kam skočit. Odplouváme na ostrovy The Dogs a u Great Dog se potápíme.
Odpoledne namíříme do severní laguny ostrova Virgin Gorda, North Sound.
Laguna je obklopena resorty včetně Saba Rock, do kterého se večer vracíme na průzkum. Na noc uvazujeme katamarán na bóji v klidné zátoce u Biras Creek.
Za bóji platíme 30 USD.
Večerní návštěva romantického ostrůvku Saba Rock, romantickou pastí na americké turisty, kde za ohlodání žebírek požadují 100 US, končí přepadením doprovodné lodi kapitána Ládína, plujícího na katamaránu Leopard 43. Máme vzájemnou radost, naše loď možná větší. Objevujeme bednu či lépe chladící box, plný karibského rumu. Rychle uspáváme karibskými kapkami strážce pokladu a po jeho odklizení nám už nic nebrání, abychom se sami obsluhovali. Na cestu dostáváme adventní svíčku, kterou okamžitě ztrácíme v moři. Další ztrátou je digitální foťák, který Ivan, nikoli Hrozný, říkáme mu Mercedes, utápí až při opakovaném pádu do moře při naloďování do člunu.
Dopoledne se vydává skupina pod vedením kapitána na průzkum ostrova pod záminkou doplnění vody. Na břehu vstupujeme do jednoho z nejkrásnějších resortů Karibiku, Biras Creek. Leží na šíji mezi zalesněnými kopci, zcela mimo civilizaci. Do té naší nás ale vrací skupina amerických mladíků šlapajících na ortopedech v klimatizovaném fitness centru na vrcholu ostrova. A neskutečné panorama za oknem.
Vodu a naftu dobíráme u čerpací stanice a zamíříme se na ,,hovězí ostrov ,, Beef Island, 12 Nm vzdálený. Uvazujeme se na bóji před Marina Cay a platíme 25 US za noc. Večer je klidný, nejbližší bar příliš vzdálený.
Hned ráno vyvěšujeme vlajku stav nouze. Došel rum, pivo a maso.
Naštěstí je hlavní město BVI Road Harbour na ostrově Tortola jen 5 Nm daleko. Na Road Harbour je už z moře vidět, že na BVI vychází na jednoho obyvatele dvacet zahraničních firem. Jak se sluší na daňový ráj, nejhonosnější palác má vláda BVI. Do vsi zbohatlíků kapitán pouští pouze zásobovací oddíl, který se vrací celkem střízlivý a můžeme plout dále na západ. Další výsadek je na soukromém ostrůvku Little Thatch. Na břehu nás vítají roztomile nápisem:, Vítáme vás jen do výše přílivu‘. Nejdůležitější událostí dne je ale skutečnost, že se povedlo zmocnit mobilu ostražitého Pavla a poslat sms jeho přítelkyni, Markétě. V sms jí za stydlivého Pavla žádáme o ruku a nabízíme okamžitý sňatek. Budoucí ženich se to ale dozvídá a prohlásí:,,kurva nepřístojná‘‘. Jen hádáme, komu ta slova patří.
Na noc vplouváme do zátoky Cane Garden Bay na severozápadě Tortoly. Za den upluto 15 Nm. Přestože je povinností navštívit na pláži kultovní bar Quitos s kapelou The Edge, všichni dávají přednost úžasným kotletkám na palubním grilu. Jednoduše, pudy zase zvítězily. Ani delfíni nás nezaujali. Po týdnu chuť masa v ústech. Kuchař Pepa za to prý nemůže.
Ranní prohlídka břehu stojí za to. Z vesnice dýchá pravý duch Karibiku, koloniální domy, některé slouží dodnes jako lázeňské. Své pamatuje i rozpadlá destilerka rumu. Je adventní neděle, na mši nás láká ke vstupu do kostela krásná domorodkyně, ale my se nedáme. Když nás ale na pláži láká barmanka, už drahoty neděláme. Objevujeme, že v této části Karibiku míchají jiné koktejly, než které známe. Jasně vítězí Pain Killer za 3 USD. Bohužel nás ale z dopolední koktejlové degustace vyženou autobusy, které zaplňují zdejší úžasné pláže turisty z celého světa. Každému je přiděleno místo k ležení pod slunečníkem a už se nesmí hnout. Bělošky, i když i hezké, nás nebaví a tak prcháme za kamarády na loď.
Další zastávkou je neobydlený ostrůvek s palmami a korály Sandy Cays. Děláme kýčovité fotky, kterými naštveme lidi doma, a plujeme dál.
Ze severu obeplouváme další nádherný pirátský ostrov Jost Van Dyke. Ještě dále na západ objevíme ostrov Great Tobago a potápíme se mezi korály u mysu Cable Rock. Americký ostrov Portoriko je jen 40 Nm dále na západ. My ale otáčíme na východ, kde nás čeká zajímavé setkání.
Na jižní straně ostrova Jost Van Dyke v zátoce White Bay nás prý čekají příbuzní Ivana od Mercedesů. Toto si nenechá ujít nikdo z posádky a všichni vyloďujeme na břeh a jako jeden muž obsazujeme plážový bar Ivan’s Stress Free Bar. Větry ošlehaný majitel baru Ivan je starší muž a netají zděšení nad tím, že má v Praze příbuzný. S radostí objevujeme, že náš Ivan má americké sestřenice Judy a ještě jednu.
Nemohu popisovat, co se v baru dělo, ale všem se to moc líbilo. Myslím tím naší posádku. Majitelé opustili bar první, později i turisti a nakonec my.
Karibsky dojemné setkání vyvrcholilo žranicí na lodi. Zdivočelí z pláže jsme hltali ďábelsky dobré steaky. Bylo to již podruhé za týden co nám kuchař Pepa předložil maso. To ale až po přímé hrozbě kapitána, že ho pověsí na ráhno. Zelí a fazolí bylo víc než dost.
Návrat na loď zpestřuje, kdo jiný než ze setkání zjihlý Ivan, který z ostražitého Pavla trhá košili a již tradičně padá do vody. Usínáme s pocitem hezky prožitého dne.
Ráno ujíždíme sestřenicím do vedlejší zátoky Great Harbour, kde kotví druhá loď naší expedice. Soulodíme celé dopoledne a plni zážitků trestáme několik lahví Mount Gay rumu. Za pohoštění druhé lodi dostáváme přebytečné zásoby piv. Stáčíme směr plavby na jih k divokým ostrovům Norman, Peter, Salt, Cooper a Ginger.
Plujeme nejkratší cestou, tedy přes americké vody kolem Pelican Island a končíme na ostrově pokladů Norman, v zátoce The Bight. Uvazujeme se, jak je zvykem u bóje, která je nejblíž baru. Jména baru Pirates Bight se nebojíme a zkoumáme jak funguje. Upluli jsme 15 Nm. Na lodi se vytvořila silná skupina zewlingboys. Celé dny vydrží ležet bez hnutí v síti. Vede jí Ivan, kapitán se přihlašuje do kurzu při zaměstnání. Zátoka se k večeru plní a snad sto mooringových bójí se zvolna obsazuje.
Další den od rána svižně fouká, ostrov Peter obeplouváme a při síle větru 25 Kn spěcháme do Road Townu,. V maríně Sunsailu doplňujeme ale i vodu, zdarma, a doufáme, že 5 litrů rumu bude stačit. Plujeme k ostrovu Buck, kde se potápíme.
Opět soulodění s lodí kapitána Ládína se stejným scénářem. Na noc se uvazujeme na bóji v romantické zátoce Fat Hogs Bay naproti ostrova Beef. Naposledy grilujeme kotletky. Další den nás čeká dlouhá plavba a předpověď je špatná s větrem pouze 5-10 uzlů. Dobré je, že se mírný pasát stočí na NE, což nám vyhovuje. Posádka mlaská nad kapitánovými koktejly, Cuba Libre už znají, ale Virgin Dream pijí poprvé. Název druhého koktejlu překládáme zvídavému Pepovi jako španělský ptáček. Po vypití lahůdek posádka rychle usíná.
Po deseti dnech dobývání BVI opouštíme za rozbřesku ostrovy a vyplouváme na východ s cílem doplout na ostrov Saba, vzdáleným téměř 100 Nm. Z prstence souostroví BVI vyrážíme kolem ostrova Dead Chest. V průlivu si chvíli hrajeme s velkým parníkem, jak říkáme utrženým hotelem. Sice máme pod plachtami přednost, ale nevyhnutelné srážce úhybným manévrem zabráníme a je před námi volné moře.
Vítr zesiluje, vlny jdou s námi. Pár závad na plachtách opravíme za jízdy díky vynalézavosti námořního důstojníka Lídy. Doprovod nám celý dlouhý přejezd dělá spřátelená loď. Ve snaze nás před cílem dojet, utavují jeden z motorů těsně před Sabou. Za celou plavbu potkáváme pouze dvě lodě. Delfíni nás přestávají bavit. Po třinácti hodinách pohodové plavby, už za tmy, po kratším hledání nacházíme žlutou úvaznou bóji. Chvíli po nás se totéž povede i druhé lodi. Bójí je zde celkem 11 a uvázání na noc je bezpečné, i když těsně u skal. Směr pasátu ale vlní moře a tak je kotvení neklidné. Snad proto je zakázáno sem plout.
Za krásného rána provádíme očistnou lázeň, moře stále neklidné, což kazí jinak super potápění v podmořském parku kolem úpatí sopky. Podaří se nám z hlubin přitáhnout k lodi nejdříve menšího žraloka kladivouna a později vyvolává na lodi zděšení obrovská, asi dvoumetrová, korýši obrostlá barakuda, Kapitán tvrdí, že máme štěstí na matku barakudu. Potápění u Diamant Rocku a reefu kolem sopky není díky rozbouřenému moři ideální. V poledne se vrací výsadek z ostrova, kterému se přes velkou snahu nepodařilo zničit o skálu naší dinghy. Potkáváme znovu po dvou letech superjachtu Maltézský Sokol. Znovu nás fascinuje. Obeplujeme z jihu Sabu a odplouváme NE na ostrov St.Barth, což je asi 30Nm. Už za šera míjíme St. Barth a uvazujeme se na bóji v Anse de Columbie, na severu ostrova.
Nádheru zátoky se pokusí kuchař zničit nejen tím, že nám oběd podává za tmy, ale menu je smažená cibule. Kapitán celou noc přemýšlí o adekvátním trestu.
Ráno zjišťujeme, že jsme v zátoce téměř sami. Předběžný průzkum zjišťuje, že pláž je soukromá a vstup zakázán. Přesto se vydává neohrožená skupina na břeh. Odměnou je pěkný výlet s panoramatickou vyhlídkou na téměř celý St. Barth. Rolling Stones zde mají nahrávací studio a všude se tu povalují hvězdy showbusinessu. Obdivujeme rezidence boháčů a rezorty plné Američanů. Ani se nedivím, že naší pěknou zátoku, kde stojíme, před lety lakomý Rockfeller prodal, pouze chaloupka po něm zbyla. Kolem celého ostrova je žlutě vybójkovaný podmořský park.
Při odplutí se s námi loučí desítky želv, ale je zákaz je ukazovat, tak si jich nevšímáme.
Pouhé 3 Nm leží ostrov Ile Fourche, který je sice krásný, ale okolí Elami nebezpečné, z vody čouhá mnoho loupáků, zvláště na reefu Rock Awash. Loupák je skála, kterou si prohlížíte z podpalubí lodi. Opět skvostné potápění na korálech. Kuchař nás cpe zelňačkou, i když jí nikdo nemá rád a jeho taky.
To horší ale přichází potom. Ivan strhává do tandemu Lídu a společně připravují Alekosovu kávu. Obdiv či pochvaly se nedočkali, spíše naopak. I kuchaři je blbě a nikdo ho nelituje.
Dnešním cílem je ale doplout na St.Marteen. Domlouváme se, že nejzajímavější bude zakotvit na pláži, kde přistávají obří letadla těsně nad hlavami turistů.
Naše zvědavá posádka námořních důstojníků ve výslužbě trvá na tom, že zakotvíme na ranveji.
Kotvíme a po chvíli zpozorujeme na břehu neklid, ostraha letiště jezdí sem a tam a ukazuje na náš pěkný katamarán. Posíláme zvědy na břeh, ti se obratem vrací s informací, že jsme naším vysokým stěžněm odklonili leteckou dopravu na mezinárodním letišti a máme okamžitě zmizet. Vracíme průzkum s odpovědí, že až kapitán doobědvá, odplujeme. Slib dodržíme a letadla zase přistávají nad hlavami čumilů.
Za tmy se uvazujeme v zátoce Simson Bay, čímž se vracíme do třeskuté civilizace. Nadšeni z toho ale nejsme.
Menší skupina se vydává na břeh, je pátek večer a ulice žijí předvánočním ruchem. Všude kolem nás to bliká, voní a mává na nás. Není divu, že se ani nevíme jak, ocitáme nechtěně v pánském nočním klubu. Po krátkém, ale usilovném zewlingu zjišťujeme, že pivo Carib pořídíme za 5 US a že kolem nás rotující dámy nejsou Španělky, jak tvrdí, ale Ukrajinky. Slyšíme kolem hlasy jak v Kyjevě na nádraží. Před námi ruský akcent nemají kam schovat, zvláště ty, přicházející z pódia, na kterém se předtím držely mosazných tyčí. Po čase prcháme na naší loď, abychom se podělili s čerstvými dojmy v našem mobilním pánském klubu. Ale jen stručně, je hodně přes půlnoc.
Karneval is over, brzy ráno vyplouváme, abychom včas vrátili katamarán v našem rodném přístavu Oyster Pond. K našemu zděšení zjišťujeme, že zásoby vína jsou nad naší ranní dávku a zbyde ještě cca 20 lahví. Je nám líto tekutých ztrát a jak správně spočítal zkušený námořník Lída, že čím víc toho hned vypijeme, o to míň toho poneseme. Zákony matematiky stejně jako ty námořní jsou neúprosné. Další námořní moudrost praví, že kolik rumu se na loď přinese, tolik se ho vypije. Pointa je v tom, že když se koupí rum na jeden den, vypije se do druhého dne, když se koupí na týden, vypije se rovněž do druhého dne.
Obeplouváme jih St. Maartenu a jsme doma. Předání lodi je bezproblémové, kapitán upozorní na drobné nehody, které během plavby postihly loď, kauce je vrácena bez úhony.
A my se loučíme s mariňáckým barem a taxík nás vrací na místo posledního odpočinku, do Marigot Bay, kde jsme naší pouť před patnácti dny v útulném hotýlku rozpoutali.
Po příliš klidné noci bez houpání, vyrážíme na nedělní a navíc vánoční trh a adventní zpěvy do kostela. Ten stojí moc pěkně přímo naproti baru, kde se loučíme s rájem za zpěvu mužského kostelního sboru, který nám přeje Merry Christmas a spoustu dalšího. Poslechneme a odjíždíme na letiště.
Už je jisté, že se nám letos opět vánoční stres vyhnul. Ještě si zvýšíme adrenalin zewlingem na přistávací pláži, kde je bez nás na moři podezřele klidno. Fotíme si naše letadlo, do kterého se později vsuneme. Kapitán zahazuje mast proti stresu do koše a my se vracíme do svých domovů, ale víme, že se do Karibe určitě, už pošesté znovu a rádi vrátíme. Pudy snad jako vždy opět zvítězí a countdown už začal…
Vladimír Křepelka Vltava Sailing
