Letos v lednu připravila charterová společnost Vltava Sailing další výpravu do vln Karibského moře. Tyto zimní plavby do tropů pořádáme téměř 30 let. Plavbu si objednala skupina lounských všehoschopných námořníků. O jejich zkušenostech s mořem něco naznačuje už jejich název Lounský žraloci. Dvoutýdenní plavba na katamaránu směřovala jižním Karibikem, což považuji za nejlepší řešení k poznání ostrovů. Katamarán byl Nautitech 46, prostorná loď, kde jak to má kapitán rád, nějakého člena posádky neuvidí třeba i celý den. Loď byla vybavená klasickým vybavením, jako odsolovačem, generátorem a hlavně pěti ledničkami s mrazákem. Generátor sloužil posádce hlavně k dobíjení mobilů a ledničky plné piv a rumů. Zajímavostí bylo navíjení hlavní plachty do stěžně, u katamaránu neobvyklé, ale hlavně elektronické ovládání otáček motoru. Určité zpoždění elektroniky při manévrování občas vyděsilo námořníky, ale loď jsme vraceli bez poskvrnky.
Přístav vyplutí byl tradiční Le Marin na ostrově Martinik. Předání lodi, nákup a vyřízení formalit se podařilo už do oběda a tak zbývalo dost času vyplout směr Svatá Lucie. Při východním pasátu, který držel po celé dva týdny i s rychlostí větru mezi 15 až 25 uzly, jsme ještě za světla hodili kotvu v zátoce před Rodney Bay a přihlášení jsme nechali na druhý den do Marigot Bay.
Marigot Bay je velmi příjemná až pitoreskní zátoka, vyhlášená skrýš před hurikány, hurricane hole. V malé celnici jsou úředníci vstřícní a ochotní. Cílem dne byli ale Pitóni, což jsou dvě pro mne mystické sopky a stání mezi nimi mne vždy nabíjí životní silou. V této oblasti je pánem moří dnes již legendární Francis se kterým se přátelím již 30 let. Je to bývalý ,, rastaman ,,s dredy až do pasu. Dnes ale plešatý, prostorově rozložitý a bezzubý domorodec, který si nechal před lety u nás v Praze udělat zubní protézy. Když jsem se ho na ně ptal, tvrdil, že je má doma. Já si myslím, že je nosí manželka. No a tento chlapík nás odchytl chvíli po vyplutí z Marigot Bay a zajistil poslední volnou bóji mezi Pitóny. Taky jsme se potápěli na úžasném korálovém reefu Anse Chastanet. A po uvázání ještě Francis vyvezl naše rybáře na lov tuňáků.
Další den jsme vyrazili na výlet do jícnu sopky Soufriére, deštného pralesa s vodopády a kouzelné vesničky stejného názvu jako sopka. Ráno při rozednění jsme opustili Pitóny, nabytí energií do dalších dobrodružství. Opět za příjemného pasátu jsme na plachty dopluli až na Bequii, asi 80 Nm vzdáleného ostrova. Záměrně jsme vynechali ostrov Svatého Vincenta, který byl v plánu prozkoumat při zpáteční plavbě. Bequia s rozlehlou zátokou Admirality Bay je vyhlášeným místem setkávání jachtařů z celého Karibiku. Celní odbavení netrvá dlouho a místní obchody a restaurace jsou velmi přívětivé. Posádka při večerním výsadku narazila na námořnickou hospodu, kde se scházejí místní Evropané, kteří zde trvale žijí. Samozřejmě mezi nimi i mnoho Čechů a jeden má dokonce i svojí hospodu na Bequii. Samozřejmě mají i kapelu z příchozích včetně zpěvačky.
Míříme dále na jih až ke Canouanu, jednomu z nejluxusnějších ostrovů zde. Černoušek nás uvazuje před resortem Tamarind, kde stojí týdenní pobyt 80 tisíc korun na osobu. Pozorujeme na pláži čtyři bary, kde ale jedinými klienty jsou nudící se barmani. Ale na straně druhé, když končíme průzkum ostrova, narazíme v jednom z desítek místních barů na oslavu narozenin jedné místní rodačky. Přidáváme se ke gratulantům a po chvíli k našemu stolu přinášejí grilované lobstry, ryby a další dobroty. My na oplátku pro ně objednáváme rum, samozřejmě po lahvích.
Pokračujeme na jih, k hlavnímu cíli naší expedice do souostroví Tobago Cays. Tyto ostrovy přezdívám Zlatá ulička Karibiku. Jedná se o neobydlené ostrovy s ohromným korálovým reefem Horeshoe s úžasným šnorchlováním mezi žraloky a korálovými rybami. Stání je možné jenom na bójích, kterých je zde ale dostatek. Nemělo by se zůstávat na noc, což nerespektujeme. Uvazujeme se u ostrůvku Petit Bateau, kde se nás hned ujímá místní podnikatel jménem Mikel, podává bóji a domlouváme s ním výpravu za korály na reef. O nabízené barbecue na pláži zájem nemáme. Máme dost svých ryb, díky našim skvělým rybářům v posádce. Za jedno odpoledne se jim dokonce podařilo nachytat 8 tuňáků a jednoho kanice. Něco kupujeme i od rybářů, takže naší stravu tvoří převážně rybí specialitky připravené našimi mistry Michalem s Radkem. Náš domluvený podnikatel se ale nedostavil a potkali jsme ho až v přírodní restauraci na pláži, kam lákají na barbecue posádky doplutých lodí. Spíše velká jídelna pro asi patnáct posádek. Samozřejmě s vůní marihuany, kterou nám nabízejí jako předkrm. Kolem lodi pluje mnoho želv a rejnoků, žraloci bohužel nikoliv
Po klidné noci pod hvězdami pokračujeme dále navštívit další z perel Karibiku, ostrov Palm Island. Krásná pláž i šnorchlování na reefu, ale je zde i velmi drahý resort, 140 000 českých korun za deset dnů, opět takřka liduprázdný a výsadek je s omluvou vrácen na loď. Ostatně všude jsme viděli moc pěkné resorty, ale prázdné, i když je hlavní sezona. Opravdu nevím, kam vlastně jezdí ti Češi na dovolenou. Přeplouváme naproti k Union Islandu, do velké zátoky s bójemi naproti menšímu přístavu Clifton. Bohužel tento ostrov proti minulým letům vypadá jak přešlý vlnou tsunami a hurikánem zároveň. Jachtaři oblíbený Lambis Bar se steel bandem je v rozvalinách, majitel zmizel. Stejně pumpa a i zbylé obchody a hotely vypadají vybydleně. Bazén se žraloky je po hurikánu rovněž zničen. Navštívíme aspoň tržiště, ale zjišťujeme, že slouží pouze jako past na turisty. Krásné prodavačky nám chtějí prodat jeden banán za jeden dolar a dokonce za patnáct dolarů jeden ananas. S díky odmítáme. Ale co nezklame je jachtařská restaurace Bougainvilla. Shodou náhod se na zdejším baru setkává celá posádka i s kapitánem. Necháme se hýčkat krásnými, černými čokoládovými barmankami, jak dokládá přiložené foto. A jak je zvykem, po návratu na mateřskou loď si posádka dlouho do noci vypráví, co by je všechno čekalo, kdyby krásky za námi skutečně připluly. Což se nestalo a tak se do noci držíme stejného tématu, někteří začínají i blouznit. Rovněž jsme museli oželet let letadlem nad Grenadinami. Na letišti nám bylo sděleno, že není benzín do letadel a je možné, že ho za tři dny přivezou, ale není to jisté. Je to velká škoda, protože až z letadla pochopíte krásu, členitost a záludnost nastražených korálů pod námi. Všimli jsme si už během plavby, že vyhlídková letadla jsme žádná nespatřili. Tedy příště.
Teď už opravdu otáčíme na sever a vracíme se na Bequii. Kotvu házíme v odlehlé části zátoky, bez výstupu na břeh. Ráno pro jistotu chceme doplnit naftu, ale když se přivážeme k místní pumpě, obsluha nám vysvětlí, že naftu nemá, pouze vodu, kterou nepotřebujeme. Jsme odkázáni na plovoucí čerpací stanici, kterou vyhledáme a na moři opravdu dotankujeme. Velmi jednoduchá, ale účinná služba jachtařům. A za slušnou cenu asi 40 korun za litr nafty.
Jistotu doplutí máme a míříme dále na sever, podél západního břehu ostrova Sv. Vincent, který jsme při plavbě před týdnem záměrně vynechali. Mnoho jistých míst na kotvení zde ale není. Hlavní město Kingstown to neumožňuje, nedaleký přístav Ottley Hall si údajně vybírá, kdo smí vplout a tak raději zvolíme zátoku Keartons Bay. Zde se nás ujímá dvojice bratrů, najde volnou bóji, zajistí výbornou večeři na břehu a výlet do deštného pralesa s historickými lázněmi a vodopády. Usmlouvaná cena je korektní a ještě máme ochranu. Je potřeba se celně odbavit, což není problém. Člunem přejedeme do vedlejší slavné zátoky Wallilabou, kde stačí celníkům pouze 3 kopie crewlistu a formality vyřízeny. Ve vesničce jsou už jen zbytky kulis po natáčení filmu Piráti z Karibiku před pětadvaceti lety. Jacka Sparrowa ale potkáme několikrát v různých podobách jako sochu, obraz či u sudů se střelným prachem či rumem.
Předposlední den plavby nás čeká celodenní přeplavba na Martinik, asi 60 Nm. Zde dodržuji s posádkami úspěšnou tradici již desítky let, ukončit karibskou expedici pohodovým závěrem v romantické zátoce Anse d´Arlet. Je zde pěkné koupání, potápění na reefu u břehu, želvy kolem lodi a hlavně bary na pláži s točeným pivem Loriet. Při posledním uvazování se nám stala zajímavá věc. Kapitán si všiml, že za lodí pluje naše plynová lahev spolu s pádly a na druhé straně ujíždí plnou rychlostí na volné moře dinghový Petr. Později se podivnost vysvětlila, Petr stačil před uvázáním otočit dinghy, vysypat vše a silně dezorientovaný vyrazil na volné moře. Myslím, že ho tam hnal strach z trestu od kapitána. Toto místo je také důležité v tom, že je možné se zde celně přihlásit. Sice je Immigration na hlavním molu dovedně skrytá, ale najít se dá. Přihlášení proběhlo rychle a bez problémů. Ještě pár poznámek k tomuto povinnému procesu. V současnosti probíhá tak, že si sami vyplňujete celní formuláře včetně členů posádky a dalšími údaji. Problém je v tom, že všude mají rozdílné místní klávesnice. Jen na Sv. Lucii si můžete odbavení připravit už doma a tím se vše urychlí. Ale na Martiniku a Sv. Vincentu a Grenadinách vyplňujete vše znovu.
Poslední den zbývají tři hodiny plavby proti pasátu a vlnám. Míjíme legendární skálu Diamond, kde ještě v roce 1804 měli Angličané opevněnou posádku se stovkou mužů a kasárnami. Skála byla vyhlášena za loď Jejího veličenstva. O rok později se jí zmocnil Napoleon a byla zde už jen poštovní schránka. Nyní je sem vstup zakázán, kvůli vlastnímu ekosystému. V Le Marinu už zbývá jen vystát frontu na doplnění nafty a benzínu. Předání lodi bezproblémové, bez ztráty květinky či kauce, dopíjení zbytků zásob and the carnival at the sea ends.
Posádce se nechce opustit Karibik, zůstáváme tedy ještě tři noci na Martinku, kvůli důkladnější prohlídce. Ubytování jsme v residenci s bazénem a vířivkou a nádherným východem slunce nad poloostrovem Caravelle nedaleko Trinite. Máme půjčený minivan a pokusíme se dobít vrchol sopky Peleé, což je kvůli počasí na vrcholu nemožné. Co se ale povede dobýt, je místní známá destilérie Le Mauny. Prohlídka s minivláčkem a ochutnávkou rumůnás neuspokojuje. Když viděli naší posádku, uzamkli hlavní sklad s dozrávajícím rumem. Tvrdili nám, že ztratili klíče. Zbylo nám jen kochání se přes sklo na ohromné sudy se zrajícím rumem. Nešlo ani spočítat, za jak dlouho bychom je vypili. Třeba někdy příště.
Na úplný závěr je třeba říci, že posádce se dobývání Karibiku velmi líbilo a už se těší na příští plavbu, tentokrát severními karibskými ostrovy, neméně úžasnými. Láká je i Thajsko, Polynésie a další místa, která jistě stojí za objevení. Naše společnost Vltava Sailing jim vše opět perfektně zařídí. Ostatně umíme to i kamkoliv jinam po celém světě.
